Technické údaje pražského orloje

Orloj má tři hlavní části. Nejzajímavější je astronomická část, ukazující polohy nebeských těles. Pod ní je umístěno kalendářové kolo, které v 19. století vybavil malbami malíř Josef Mánes. Kolem astronomické části jsou pak umístěny pohyblivé figurky pro pobavení diváků. Důležitou součástí je také pohyblivé procesí dvanácti apoštolů, kteří se ukazují každou hodinu nad astronomickou částí.

Stroj orloje se skládá ze čtyř částí (strojů):

Hlavní stroj je nejstarší částí orloje a uvádí v pohyb ručičky na ciferníku a v příslušné doby odemyká všechny tři ostatní stroje. Ty pak vykonají svou práci a opět se uzamknou. Zvonící stroj má za úkol upozornit zvoněním na odbíjení hodin, které pak provede bicí stoj, také zvoní čtvrt a půl hodiny. Kalendářní stroj je vypouštěn hlavním strojem o půlnoci jednou za 24 hodin a posune kalendářní desku o jeden den.

Původně měl hlavní stroj orloje svůj vlastní oscilátor tzv. lihýř s vřetenovým krokem. Tento oscilátor byl však značně nepřesný (čtvrt až půl hodiny za den). Od roku 1866 řídí chod pražského orloje chronometr Božkovy konstrukce s kompenzačním rtuťovým kyvadlem, které je minimálně citlivé na změnu teploty. Chronometr má Denisonův krok a je dokladem velmi přesné hodinářské práce (chronometr se stejným krokem pohání i Big Ben v Londýně). Chronometr zkonstruoval Romuald Božek syn hodináře a konstruktéra Josefa Božka. Protože chronometr má vlastní oscilátor (kyvadlo), hlavní stroj orloje již žádný nemá a chronometr pouze předává každou minutu hlavnímu stroji mechanický impuls. Orloj jde tedy tak přesně, jak přesný je chronometr.

Převzato z Wikipedia.org